Honza Tráva Trávníček

Vítej poutníku, jenž jsi zavítal na toto virtuální místo…

Asi bych se měl představit, abyste se dozvěděli, kdo jsem, či co jsem, či co dělám.

Ale jak to celé uchopit? Nechci psát o svých super výstupech nebo naopak podceňovat to, co jsem dokázal. Je složité najít rovnováhu. Ne v sobě, tam mám asi jasno. Ale umět ten můj pocit předat vám. Pokud se chcete jenom dozvědět, kdy a na jaký kopec jsem se vyškrábal, doporučuji otevřít moje CV (Životopis) či se podívat na konec této stránky.

Pro toho, komu to nestačí, jsou určeny následující řádky…

Kdo jsem?

■ jeden z nejúspěšnějších českých himálajských lezců – vrcholy pěti osmitisícovek v pěti pokusech

■ plzeňský cestovatel a kopcolezec
■ nadšenec pro sport všeho druhu
■ geodet, učitel a organizátor sportovních a kulturních akcí
■ bývalý manažer legendární rockové hudební skupiny Znouzectnost
■ „ředitel“ a spoluorganizátor Škoda Bike Marathonu
■ jednatel outdoorové společnosti Summit Drive, zabývající se správou lezecké stěny, teambuildingy a organizováním lezeckých kurzů (TJ – Loko v Plzni)
■ spoluzakladatel Czech Pub – první česká hospoda a kulturní centrum v Nepálu
■ autor projekcí pro školy, firmy i veřejnost
■ vegetarián již více než 25 let

Hory a já?

médiích se občas píše, že patřím k nejúspěšnějším současným českým horolezcům ve vysokých horách. Alpinismus, vysokohorskou turistiku či kopcolezení, jak sám nazývám své působení v horách, nepovažuji za žádný závod. Nezajímá mě soutěžení, kdo výš, kdo rychleji a kdo obtížněji. Mě prostě baví tam být a užívat si pohodu hor. A můžou to být Himaláje, Karakoram, Alpy, ale i naše Šumava nebo Český les.

Ve svém „horském“ životě jsem měl velké štěstí. Podařilo se mi v pěti pokusech podívat na vrcholky pěti různých osmitisícovek. Patří k nim i dvě nejtěžší – objektivně nebezpečná Annapurna a technicky nejobtížnější K2. Nijak nezakrývám fakt, že jsem všechny svoje výstupy na osmy lezl „normálními“ cestami. Po výstupu na svoji zatím poslední jsem dostal smsku od svého dlouholetého kámoše, který byl téměř před čtvrtstoletím u mých úplně prvních lehkoatletických i horských začátků. Později jsme spolu byli i na osmě (Manaslu 2011): „Cus Travo. Kdyz uz jste na tom mobilu, tak toho musim vyuzit. Jste borci. Jsou veci, ktery proste delas rekneme jinak :-), nez bych si predstavoval, ale to co predvadis ve vysokych kopcich je neuveritelny a fakt smekam. Ja mam pred ocima furt toho atletickeho lenocha, ktery se pokousel hazet diskem :-)“

Kromě pěti zmíněných výstupů tu byl ještě jeden. V roce 2015 nás při opakovaném výstupu na Manaslu (které jsem již vylezl v roce 2011) zastavila záchranná akce ve výšce 7400 m. Z dvojice horolezců v nouzi se nám podařilo zachránit alespoň jednoho, za což jsme následně s Miri (v jedné osobě přítelkyně a spolulezkyně) a dalšími obdrželi cenu Fair play (více viz článek v MF DNES Víkend) Se zachráněným Jean-Lucem jsme se o rok později potkali v základním táboře pod Cho Oyu. Tento moment patří k nejsilnějším zážitkům v mém životě. Kam se hrabe mávání vlaječkami na vysněných vrcholech.

Motivace?

Proč se tam ženeme? Jóóó, to kdybych věděl! Posouvání hranic fyzických, duševních? Všechny naše výstupy jsou hlavně o „hlavě“. Fyzická připravenost je určitě důležitá, ale když nefunguje touha chtít fakt úplně naplno dělat to, co děláš, zůstáváš spokojen v pohodlí obývacího pokoje či základního tábora. Nemusíš trpět při výstupu bolestí svalů, hlavy, hlady, žízní, strachem z lavin či trhlin… Ale co tě nezabije, to tě posílí. Mně se v horách líbí. Mám rád jejich nespoutanost, jejich ticho, hvězdy v sedmi tisících… Fascinuje mě, jak jsme tam maličcí. Jak obrovské štěstí je, když nás božstvo hory pustí na vrchol i zpátky dolů.

Součástí každé expedice je navíc i cesta pod horu krajinou, jenž vám svojí nádherou vyráží dech na každém kroku. Velký horolezec a pohodář Petr Habeler napsal knihu: „Cílem je vrchol“. Já si s tímto titulem dovolím nesouhlasit. Prostě to tak nemám. I cesta mě baví.

Expedice si dávkuju maximálně jednou za rok. Nejsem a nikdy nebudu sběratelem vrcholů. Hory si však jezdím užívat častěji. Treky potřebuji coby ozdravný pobyt minimálně 2x ročně :-) Nejčastěji opět Nepál. Ten se pro mne a pro Miri stává druhým domovem. Poslední dobou s sebou často bereme kámoše, dobré známe či sympatické lidi, kteří na nás zapůsobí svou energií na první dobrou. Vždy se zatím povedla skvělá parta.

Pokora?

Slovo, které možná zní jako klišé. Někdy je složitý uchopit jeho význam a hlavně to tak vnímat sám v sobě. Za mě je to úplně nejdůležitější věc, která když vám chybí, tak je zle.
Jsem moc rád, že jsem přežil období, kdy jsem jí měl nedostatek. Ale to většinou člověk zjistí až zpětně. Vážím si kamarádů, kteří mi tehdy řekli do ksichtu, že jsem vůl :-)

Jaký jsem sportovec?

Odpověď by asi mohla znít univerzální. Hejbu se hodně a rád. Nepatřím k české špičce v žádném sportu, ten je prostě součástí mého života. I když nikam na expedici nepojedu, stále budu chodit, běhat, běžkovat, skialpovat, lézt, kolařit. Sportování mám spojené i se snahou nějak rozumně jíst. Myslím si, že to je stejně důležité jako množství naběhaných kilometrů. Již téměř čtvrt století nejím maso a to nejen ze zdravotních, ale hlavně etických důvodů. Vtipný je, že stejně „postižená“ je i Miri. Vážně jsme se asi hledali :-)

Přednášky, workshopy, besedy?

Koření mého života. Věc, která mě na jednu stranu stojí spoustu času a energie, na druhou stranu mě neskutečně nabíjí. Přednášek na různá témata (od klasického expedičního lezení na osmy, toulání se na treku v krásném Nepálu, až po porovnání kultur, geografie a života lidí u nás a v nějaké vzdálené cizí zemi, kterou jsem měl možnost poznat) a pro různé posluchače jsem již absolvoval stovky, počínaje besedami ve školách, konče motivačními prezentacemi pro firmy. V sekci přednášky nahlédněte, na co je možné si nás objednat. Můžeme se společně podívat na vrcholky 5 osmitisícovek či se pohodově projít po Nepálu.Schválně píšu nás, neboť občas to není „one man show“. Některé akce jsou i s nevidomým kamarádem a horolezcem Honzou Říhou, se kterým jsme byli společně na expedici Cho Oyu. Někdy mě doprovází Miri. Její postřehy a pohled na věc jsou taktéž zajímavé, mnohdy dost odlišné od mých :-) Společně s výborným jeskyňářem Markem Audym umíme dokonce i 3D projekci. Nevšední zážitek s 3D brýlemi, kdy vás vtáhneme do nádherného světa jeskyň a o chvíli později velehor. Prý jsem jediný člověk na světě, který fotil 3D ve výškách nad 7 000 m.

Společné lezení s holkou?

Musím říci, že nesdílím šovinistické názory, že holky do hor nepatří. Ony tam prostě jenom nechtějí. Mají svoje priority někde jinde, většinou u rodiny. Fyzicky na tom mohou být úplně stejně jako my „silní“ chlapi. Dokonce mají často navrch v rozhodovacích schopnostech ve stresových situacích. Konec konců i na další akci – Manaslu 2018 – jedu s holkou, s Miri.

Miri?

Po úspěšné expedici na K2 v roce 2014 jsem dostal kopačky. Kdo by to čekal v takové chvíli, že? :-) Přestože to bolelo, dobře, že se stalo. Otevřelo mi to cestu dál. A to hodně jinou. Taktéž mě to přivedlo k mé současné a pevně doufám, že i budoucí přítelkyni Miri. Mám ji moc rád i přesto, že si mě nechce vzít a to ji žádám o ruku často a i v docela „nestandardních“ situacích :-)

Miri je osůbka, která se mnou nejen dokáže spolužít, ale začala se mnou i jezdit do těch nejvyšších hor. Často z legrace říkám, že jsem Radka Jaroše vyměnil za Miri. A že jsem si dost pomohl :-) Ono takový tlačení se těla na tělo v pidi stanu v sedmi tisících je příjemnější s dívkou. Aspoň pro mě :-) Společně absolvujeme nejen osmitisícové expedice, ale průvodcujeme na toulání se Nepálem. Díky za pomoc, rady a její životní optimismus. Nevím, jak to popsat. Prostě to cítím tak, že Miri je to nejlepší, co mě v životě potkalo. Něco víc se o ní dozvíte z tohoto rozhovoru.

Díky!

Rodiče, kamarádi. Asi není na světě víc životních pilířů. Sem patří poděkování za podporu. Taktéž mám obrovské štěstí, že i naši sponzoři jsou již našimi kamarády. Prostě se to stalo nějak samo. Asi nám do cesty osud zavál fajn lidi.

Zastávám názor, že když jsi spokojený sám se sebou, se svým životem, je spokojené i tvoje okolí. Můžeš dávat mnoho úsměvů, pohody, energie. Snažím se tedy žít tak, abych byl co nejvíce v pohodě :-)

Zdraví?

Automatická věc, dokud jste zdraví vy, vaše rodina či vaši kamarádi. Když tomu tak není, zdraví se pro nás stává prioritou číslo jedna. I já se během svého života potýkám s různými zdravotními překážkami, počínaje kloubní lupénkou, konče v posledním roce stále se vracející rakovinou. Ani čtyři operace a následná chemoterapie problémek nevyřešily. Uvidíme, co vysokohorské prostředí okolo Manaslu :-) Ale jsou to jen překážky a ty se musí překonávat, ne? Mám trošku podezření, že se v Nepálu uzdravuji, po pár týdnech mizí lupenková vyrážka, kloubní otoky. Teď ještě, kdyby si Nepál uměl poradit i s tou rakovinou :-) Po dvou letech operací a následných chemo- léčbách jsme v roce 2020 vyhlásili příměří a já mohu naplno ŽÍT.  Konečně je plnohodnotná fyzická příprava a i psychicky jsem na tom o dost lépe.

„Šťasten, kdo nic neočekává, neboť nebude nikdy zklamán“, prohlásil básník Alexander Pope. Bližší je mi však názor, který jsem převzal od Miri: „Když ti osud otevře nějaká vrátka, tak neváhej a nakoukni. Třeba tě tam čeká něco zajímavýho .“

Jestli vás mé aktivity zaujaly a budete nás chtít nějakým způsobem podpořit, budeme rádi. Může to být třeba koupí kalendářů, případně i expedičních triček a čepic…

Rychlé info o mých výstupech

  • Expedice Makalu 2020 – přeložena na jaro 2021 (coronavir :-()
    připravujeme velkou českou expedici na jednu z nejtěžších „osmitisícovek“
  • Expedice Ama Dablam 2019
    filmařsko – lezecká expedice – dosažena výška cca 6300 m n.m.
  • Expedice Manaslu 2018
    s Miri Jirkovou (přítelkyně) dosažena výška 7600 m n.m., kde výstup ukončili kvůli nepřízni počasí
  • Expedice Cho Oyu 2016
    7. 10. dosažen vrchol Cho Oyu 8201 m.n.m., nevidomý Honza Říha dosahuje výšky 7500 m.n.n.
  • Expedice Manaslu 2015
    s Miri Jirkovou (přítelkyně) dosažen poslední výškový tábor ve výšce 7 400 m n.m., kde proběhla záchranná akce francouzského horolezce – oba oceněni českým olympijským výborem cenou fair play
  • Expedice K2 2014
    27. 6. dosažen vrchol K2 8611 m.n.m. společně s Radkem Jarošem
  • Expedice Jižní Amerika 2013
    Nevado Chopicalqui 6354 m.n.m., Huarascan 6768 m.n.m. a Chimborazo 6268 m.n.m. (pod vrcholem)
  • Expedice Annapurna 2012
    6. 5. dosažen vrchol Annapurny 8091 m.n.m. společně s Radkem Jarošem
  • Expedice Manaslu 2011
    29. 4. dosažen vrchol Manaslu 8163 m.n.m.
  • Expedice Gasherbrum 2009
    3. 6. dosažen vrchol Gasherbrum I 8068 m.n.m.
  • Bolívie, Cordillera 2005
    Huana Potosí 6088 m.n.m.
  • Tádžikistán, Pamír 2003
    Pik Korženěvská 7106 m.n.m., dosažená výška 7000 m
  • Nepál, Himaláje 2000
    Parchamo Peak 6237 m.n.m., dosažená výška 6000 m

Něco o mě rychle a stručně k přednáškám:

Honza Tráva Trávníček je jeden z nejzkušenějších českých himalájských lezců, který vystoupil již na pět osmitisícovek – Gašerbrum (2009), Manáslu (2011), Annapurnu (2012), K2 (2014) a Čo Oju (2016). Vysokohorské lezení bez kyslíkového přístroje a pobyt v horách se stalo jeho životní náplní a proto svůj čas dělí mezi náročné expedice a horské treky. Přednáší nejen o „dobývání“ osmitisícových vrcholů, ale i o nejkrásnějších trekách v Nepálu, které jsou běžně dostupné všem milovníkům hor. S „Trávou“ se dostaneme mimo jiné na Kalla Patthar – božskou vyhlídku na Mt. Everest, Gokyo Lake – nejkrásnější jezero Nepálu, slavný průsmyk Thorong La, a nebo na technicky jednoduchou horu Mera Peak (6 461 m). Nejaktuálnější přednáška je o společné filmařské expedici s Petrem „Janem“ Juračkou a Honzou Šimánkem na jednu z nejkrásnějších hor světa Ama Dablam.

Promo materiály ke stažení

HELP TO NEPÁL:

Poslední dobou se nás mnozí z vás čím dál častěji ptají, jestli nepřišla doba na nějakou pomoc pro naše nepálský kamarády. Stále jsme doufali, že se to zlomí a bude líp, ale minulý týden začaly letecké společnosti rušit i podzimní lety až do 25. října. Čas tedy dozrál, a tak jsme se rozhodli zkusit dát do kupy nějaké prostředky na pomoc lidem, kteří se o nás v Nepálu vždycky dobře starali. Chceme to udělat tak, aby se z těch peněz co nejméně ztratilo v nějakých poplatkách, které nejsou při převodu mimo EU úplně malé. Kdo tedy chcete, můžete přispět jakoukoliv částku na transparentní účet: FIO 2701861929/2010. Znáte nás, tak asi tušíte, že se nemusíte bát nějaké zpronevěry J. Myslíme, že se teď v Nepálu počítá každá kačka. Nejsme však neziskovka, takže si to nemůžete dát do daní.

Poslanou částku budeme směřovat Subinovi (náš velice dobrý a spolehlivý kamarád), aby to rozdělil mezi ty, kdo to nejvíc potřebují, stejně všechny ty kluky podporuje zatím z vlastní kapsy (ale ani ta není bezedná) a v tamní situaci se rozhodně orientuje líp, než my. Asi víte, že není žádnej škrt a krom toho, že se dobře stará o svý lidi, podporuje i spoustu charitativních projektů.

Teď trocha faktů vysosaných z nepálských novin a různých prohlášení vlády a tak podobně, abyste si udělali představu, jak to teď v Nepálu vypadá a proč jsme se rozhodli k takovýmu kroku.

Nepál stále odsouvá datum, kdy se otevře turistům. Z původního 17. srpna, to bylo přesunuto na 1. září, kdy ale nakonec pustili jen diplomaty, Nepálce a některé lidi, kteří tam pracují.

Nepálcům, kteří jsou závislí na turistickém ruchu, docházejí peníze i na jídlo. Jarní sezonu měli zavřeno a mají doteď. V reálu to znamená, že od března (kdy normálně začíná jarní turist. sezona) ani rupka. To je včetně září 7 měsíců bez příjmu. Doufáme, že otevřou aspoň v říjnu a že se tam aspoň nějaký tůristi ještě vydají. My případně jedem. Bude to jedinečná příležitost užít si Nepál bez davů.

V turistickém ruchu pracuje přes milion lidí a na výdělku každého z nich je ještě závislá průměrně šestičlenná rodina. Předpokládá se, že na stejný čísla jako v loňským roce 2019 se Nepál nedostane nejmíň do roku 2024. Místní odborníci tvrděj, že takhle špatná situace tam nebyla ani za maoistických povstání v letech 1996 – 2006 ani po zemětřesení v roce 2015. Vlastně to označujou za největší katastrofu v turistickém průmyslu od padesátých let. Což je pro jednu z nejchudších zemí na světě velký průšvih.

Neexistuje tam ani zdravotní ani sociální pojištění, takže kdo nemá našetřeno, má smůlu. Vláda do dnešního dne nepodnikla žádný kroky na podporu lidí, kteří o práci přišli.

Děkujeme i za všechny nepálské přátele a doufáme, že je budeme moci i třeba s někým z vás jet podpořit ještě tento podzim a utratit naše peníze přímo tam, neboť to je nejpřímější pomoc.

Prosba o podporu je i na mem FB a take na Instagramu. Děkuji za sdílení.