Expedice

Osmitisícovky. Vysněný sen mnoha horolezců. Stále ty výstupy mají zvuk. I v době, kdy se z mnoha z nich stále častěji stávají cíle komerčních expedic, které používají kyslík a využívají služeb šerpů. Tak trošku doping, dá se říci. Nicméně hory jsou přeci všech a jestli si zvolí někdo tuto cestu či jinou? … Taktéž se nijak netajím tím, že lezu na ty naše kopce „normálkama“. Akorát bez toho kyslíku a s těžkou krysou na zádech. Velký rozdíl oproti lehkému batůžku. No, věřte mi, zažil jsem to :-).

A to mnohokrát. Poprvé v Pákistánu. To bylo radosti, když nás s sebou vzali zkušení Mára Holeček a Zdeněk Hrubý. Naše tehdejší ambice byly užít si hlavně krásný trek. A vida, ono to šlo až nahoru.

Pak jsem změnil destinaci a vrátil se po 11 letech do mého oblíbeného Nepálu. Manaslu je krásný kopec a já tam letos (podzim 2018) jedu potřetí.

Následující rok začala „éra“ s Radkem Jarošem a lezení na jeho poslední dvě osmy, chybějící do koruny Himaláje (všech 14 osmitisícovek). Nejnebezpečnější Annapurnu a nejobtížnější, druhou nejvyšší horu světa K2. Malý tým, velké zkušenosti, krásné vzpomínky.

Po vylezení K2 přišla „výměna“ Radka za Miri :-). Měl jsem neuvěřitelné štěstí, že jsem potkal holku, která se mnou žije i leze. Vyrazili jsme na „výlet“ na Máslo – Manaslu 2015. Tehdy jsme výstup nedokončili (poprvé v mé osmitisícové „kariéře“), ale zase jsme pomohli zachránit lidský život.

Jedna z největších expedičních výzev byl výstup na Cho Oyu. Tibetská osmitisícovka. Celé to bylo koncipováno jako společná expedice zkušených horolezců, kteří podporují našeho nevidomého kamaráda Honzu Říhu. Organizačně pro mě hodně náročný, ale skvělý úspěch celé skupiny – 3x vrchol a Honzík ve výšce 7 500 m.

Manaslu 2018 – vracíme se jen sami dva. Pidi tým, já a Miri. Romantika ve sněhu, ledu a kose :-).